Říkat ANO

Hanka Ondrušková měla nedávno aulu VŠE nacpanou k prasknutí /sám jsem postával na schodech v rohu/. Většina přítomných zavítala po 19 hodině večerní na téma “Naučte se říkat NE”. Skvělé vystoupení Hanky, které hraničilo s žánrem činohry, nelze hodnotit jinak než zdviženým palcem. I v HUBu, kde jsem zčásti pracovně doma, se tématu “Jak říkat NE” věnují lektoři poměrně často.

Zdá se, že nám neschopnost odmítnout zásahy okolí do našeho programu dělá skutečné starosti a otevírá cestu stresu do našich životů.

Vydáme-li se na cestu pátrání po příčině, narazíme hlouběji v minulosti na naši výchovu.  V pojetí Reichovy typologie zranění se vynoří obraz Masochisty nebo, potřebujete-li to změkčit, Vytrvalce, který vydrží vše. Souvisí to s mírou kontroly, které se nám od rodičů během dětství dostávalo. Pokud jí bylo příliš, pak je říkání NE opravdu dosti složité. Vezmeme-li v potaz, že generace rodičů současně dospívajících mladých lidí prožila své vlastní dětství v režimu významně na kontrolu všeho zaměřeném, pak bude touha naučit se říkat NE snadno pochopitelná.

Ještě hlouběji pod výchovou pak narazíme na osobnost, která také zásadně předurčí, komu z nás půjde NE z pusy opravdu nesnadno.

Uzavřeni do osobního příběhu bojujeme se svým říkáním ANO, protože ho necítíme jako vlastní. Už si pak vůbec neuvědomíme, že v ANO se ukrývá mnohem více příležitostí než v NE. To vám ostatně řekne každý začátečník Improvizace.

Žít svůj životní příběh bez říkání ANO bude obzvláště obtížné. Představte si Santiaga, jak na návrh Melchizedecha říká NE, a příběh Alchymisty tím končí ještě dříve, než stačil začít. Pokud to máte složité rádi, učte se říkat NE…Jestliže raději kráčíte po dobrodružné cestě svého osobního příběhu, učte se říkat VĚDOMÉ ANO.

A jen tak na okraj, ať už s ANO nebo NE, nezapomeňme SE :O))